Dorkina lesní školka

2. 3. 2023 Dorotky prvý deň v škôlke

Dorotka dnes šla poprvé do školky. Dnes byl krásný den. Svítilo sluníčko a Dorotka byla nadšená a moc se těušila. Hned ráno vyskočila z postele a oblékla se, umyla se a běžela se nasnídat. Dorotka si v autobuse přisedla k starému pánovi a hned se s ním dala do řeči. Jako prvé mu zdělila ... (nedochovalo se).

BŘEZEN 2023

Z malého semínka, které v zimě spí, roste, roste rostlinka. Protáhne se, protřepá, vykukuje do světa.

Ve Třech údolích mají děti možnost přímé zkušenosti, přírody se dotýkat, cítit, ochutnávat, pozorovat, poslouchat. Vedeme děti ke kritickému myšlení, k uvědomování si přírodního koloběhu, ale také smyslu a důsledku konání. Klademe otázky častěji než děti.

Řízená činnost byla v březnu zaměřena na praktické činnosti na zahradě. Kdo zahradničí, ví, kolik návazných úkonů ve správnou dobu pěstování vyžaduje. Bez dětí bychom naše pozemky obhospodařit nestíhali, proto je péče o zahradu součástí našeho školního vzdělávacího programu. Snažili jsme se zapojovat všechny děti. Někteří pomáhali vždy a s radostí, jiní malou chvilku, někteří spíš z donucení.

Pozorovali jsme průřezy křovin na skále a pomáhali s taháním větví do údolí. Hrabali několik dnů listí na zahradě, aby mohla tráva a bylinky růst. „Nakrmili“ jsme listím hodně pytlů a odkryli mnoho spících hmyzáků i klíčků. Odvezli a odtáhli jsme listí na kompost na Polské, přivezli odpad z Polské do popelnice v zázemí. Sázeli jsme trvalky na Polské. Seli mrkev v zázemí. Vykopali jsme jámy a zasadili tři nové bambusy na předzahrádku, břečťan k plotu. Povídali si o orání. Ryli a pleli záhony, zachraňovali žížaly a larvy. Pozorovali pučící keře v zázemí i na výpravách. Trhali a sušili fialky a kopřivy. Pečovali o budoucí sazeničky (zavlažovala služba každý den). Několikrát uklízeli kameno-klackové projekty na zahradě a dřevo a nářadí v pekle/tunelu.

Semínko nás doprovázelo v kruhu s pohybovkou a básničkou (procítěním, protažením a skruty páteře, mudrou a popisem částí těla rostliny), v příběhu Křemílka a Vochomůrky a na talíři (slunečnicová, kopřivová, kopru).

Při ranních úkolech jsme několik dní hrabali listí, seli semínka kedluben do sadbovačů, plánovali výsadby, hledali pupeny, sázeli bambusy darované od Laury, připravovali Moranu, tvořili květinové výzdoby zázemí. Předškoláci šili, vyšívali, trénovali grafomotoriku.

V den jarní rovnodennosti jsme nasbírali u rybníka materiál a vyráběli Moranu. Nalepili jí oči, noc, pusu, náušnice ze skořápek. Navlékali jsme korále z ulit, do kterých jsme pošeptali, co chceme nechat odplout po vodě. Děkovali jsme paní Zimě za koulovačky, bobovačky, lyžovačky and hot chocolate (Laura). Za slunného počasí a našeho pěveckého doprovodu se hořící Morana utopila v rybníku…ale její moc ještě několik dnů doznívala. Do zázemí jsme přinesli létéčka (větývky ozdobenÉ pentličkami) jako symbol příchodu jara.

Děti jako nejvýznamnější momenty dne daly do kroniky zapsat: Slunce, hledání zmije, dezert, házení talířem, Kristýna, kupování kytiček, jedení knedlíků, jak jsme táhli vozík, nic, jak jsem trhal fialky, potopa v pekle.

Do společenství přišla nová kamarádka Dorotka, jako by s námi byla odjakživa. Navštívila nás bývalá průvodkyně Kristýna a jedno dopoledne s námi strávili školní angličtinářka Laura se synem Radovanem. Narozeniny průvodkyně Péti byli příležitostí k dobrosrdečné náladě všech. Zažili jsme i náročnější chvíle se špatnou náladou a příležitostí sdílet pocity, strategie k řešení, zkušenosti s křikem kamaráda i dospěláka. Dramatizovali jsme různé nálady, vyprávěli příběhy, „poňuňali“ se s průvodcem, zpívali písničky na přání.

Mrzlo i hřálo, Morana s Vesnou se přetahovaly o vládu, na obloze i uvnitř nás. Bylo hlučno, ale také momenty naprostého ticha. Koulovali jsme se u ořešáku i vyhřívali v tričkách na skále.

Četli jsme Trnkovu Zahradu, O duši lesa, Pohádku o Smrtce z Chaloupky na vršku, Bajky, Indigové pohádky.

Průvodci začali vyplňovat jarní část evaluačních formulářů a na přelomu dubna a května nabídnou individuální rozhovory.

Dle skutečných událostí sepsala Daniela

DUBEN 2023

Pam pam pampelišky v žlutém klobouku prý si posedaly ráno na louku. Nakláněly k sobě žluté hlavinky. Jsou to malé děti, velké maminky.

Nejzajímavější momenty dubna dle dětí, mj.: zachraňování ploštic, jak jsem papala to medový (z květu hluchavky), jak mi nikdo neskáče do řeči a je ticho, jak jsme si hráli na gymnastiku, jak průvodci píšou písmenka v kronice, dělání bubliny, ochutnávání kapek deště, nelíbilo se mi, jak jsem zjistil, že mám třísku, krupobití a slejvák.

Díky Velikonocům jsme vyfukovali vajíčka, zdobili a navlékali na pentličky, pekli beránky, stříhali vrbové proutky a pokoušeli se plést pomlázku. Snažili se přijít na to, co znamená „sazometná“ a kdo je to kominík. Sázeli osení. Obědvali zelené dobroty. Připravovali holky i kluky na pondělní něžné omlazení, nikoliv bolestivou koledu.

V dubnu jsme si také hráli na mláďata. S příběhem prvního výletu malých zajíčků nebo vzletu ptáčat jsme potkávali další zvířecí rodiny a rozšiřovali slovní zásobu. Předškoláci si ušili ptáčky.

Jaro našlo kytičku, měla barvu barvičku… Třídili jsme květiny podle barev. Proměňovali jsme se v jógových pozicích do pampelišek, tulipánů i do zlomených květinek. Sázeli jsme hlízy gladiolů. Vyráběli a pili pampeliškový sirup. Hráli kytičkovou rozcvičku. Malovali šeříky a pampeliškovou louku. Četli si květinové hádankové básničky.

Seznamovali jsme nové páteční kamarády s rytmem školky. Začali jsme se loučit se Žofkou tvořivou veselou svačinou. Smířili jsme se s tím, že Růženka už k nám chodit nechce. Při volné hře na výpravách byla cítit dobře stmelená parta. Jednou za čas jsme byli svědky bouřlivého vzteku.

Dorotky maminka Bára pro nás začala připravovat čtvrteční hudební odpoledne (od 15h).

Oslavili jsme s povídáním, fotkami a dortem narozeniny Elišky L.

Oblíbili jsme si cíl výprav na „druhé“ skále v údolí. Ta první je teď obrostlá chráněným koniklecem, takže na ní nemůžeme.

Příroda nás začala obdarovávat, deštěm, sluncem, bylinkami. Mohli jsme opracovávat klacíky z lísky a rytmizovat s nimi. Ochutnávali jsme lesní pažitku a trhali jí k obědu. Učili se trhat kopřivu bez popálení a zdobit jejími lístky společný ubrousek. Dřevorubci nám za pomoc a odvoz darovali štěpku z prořezaných větví z údolí.

Jednou se sběr květin změnil v nadbytečný konzum. Rodinka Nenasytných pořádala hostinu pro široké okolí, nevnímala výzvy ke střídmosti a argumentovala, že nesnědené zbytky prý není problém vyhodit. Pro jednou toto řádění příroda snese. Rádi bychom ale dětem předávali úctu ke všemu živému, povědomí o vzájemné provázanosti, o smysluplnosti neplýtvání, o skromnosti a možnosti naplnění potřeb nemateriálními zdroji. Nechceme být sentimentální ani panikařit, ale klimatická adaptabilita se dostává i do předškolního kurikula.

předškolního kurikula.

Dle skutečných událostí sepsala Daniela

KVĚTEN 2023

V květnu jsme zaměřili vnímání na hmyz a na kulturu stolování, při sváče v přírodě i u nových stolů v zázemí.

Třídili jsme obrázky na létavé a nelétavé brouky. Nacvičovali jejich popis (rozšiřovali slovní zásobu). Vymýšleli jména. Hráli hmyzí pexeso. Lepili broučky z filcu. Četli Velkou knihu drobné havěti. Proměnili jsme se postupně v mravence, včely a motýlky.

Zkoušeli jsme mravenčí umění - rozpoznat svou skupinu podle čichu. Pozorovali jsme mraveniště na skále, viděli několik polámaných mravenečků. Zpívali jsme Mravenčí ukolébavku. Četli veršovaný příběh o mravencích a cvrčkovi a hlasovali čím raději být – cvrčkem muzikantem, který vesele žije přítomným okamžikem, nebo pracovitými mravenci, kteří sbírají zásoby na zimu? Poklízeli jsme naše “mraveniště“, aby vše mělo své místo, a slíbili jsme každý sám sobě, že v našem zázemí nebudeme ničit vybavení. (Úklid při odpoledním odchodu je stále nedosažitelný sen.)

Skládali jsme včelí sudoku. Tvořili jsme plástve, skládali z klacíků včelí komůrku. Modelovali úly. Na Polské otevřeli a prohlédli si prázdné včelí úly. Pantomimou předváděli různé úkoly včelek v úlu (hlídačka, stavitelka, uklízečka, chůva, sběračka). Bzučeli jsme ranní popěvek.

Vyprávěli jsme si motýlí příběh z Barevného království s popěvky. Strkali sosáčky do květů bezu. Vyráběli jsme a ochutnávali sladkou bezovou šťávu. Skládali obrázky z životního cyklu babočky.

Protahovali jsme těla a křidélka při pohybových říkankách. Z jógy se hodilo čmeláčí bzučení se zacpanýma ušima (pránajáma-bhramarí), brouček s vysluněnými krovkami nebo s nožkama k nebi, pozice motýlka - dokonce i na vyviklaných pařízcích.

Zahradničili jsme ve školce i na Polské – pleli, ryli, kypřili, uhrabovali, seli (melouny, mrkev, hrášek,…), sázeli (okurky, saláty, kytičky), zalévali, opatrovali.

U Koztoprtského rybníku jsme lovili a pozorovali pulce, hráli si u potůčku i v bahýnku. Pozorovali a očichávali přísně chráněný koniklec luční kvetoucí na skále v Čimickém údolí.

Zaplula mezi nás Marion. Loučili jsme se se Žofkou. Kamarádi z miniklubu se adaptovali na odloučení od rodičů a bytí v přírodě. Pátky mívají službu a jako pomocníci průvodců dobře zažívají dopolední rytmus.

Bára, mamka Dorotky, pro nás připravila několik tematických hudebních dílen. S výtvarkovou Kristýnou jsme tvořili podmořský svět a motýlky.

Oslavili jsme Den lesních školek, letos s tématem LesSnění. Sdíleli jsme, kdo už přespával pod širákem a kde asi spávají broučci.

Četli jsme Ferdu mravence, Včelí medvídky, O makové panence.

Děti do kroniky mj. zaznamenaly: pozorování broučků, jak jsme šli hadem na kytičky, abychom je nepošlapali, jak jsme byli u popelnice, kroužek u záhonu, jak jsme hledali v křoví poklady, hra na imaginární zvířátka, jak jsme dělali včelí úly, jak pršelo, jak jsme nesli dlouhý klacek, chytání pulců, hledání divokého prasete, lezení po stromě přes potok, jak jsem lezla a malovala na strom, jak jsme pozorovali žábu, krmení mravenců, jak jsme trhali květy z bezu a ochutnávali jetelíček, jak jsme si hráli na mimina, hra na slepou bábu, jak jsme trhali ty květy na limonádu a dali do hrnce cukr.

Dle skutečných událostí sepsala Daniela

ČERVEN 2023

Červen jsme zahájili v divadle. Přišli také hosté z lesních školek Zahrádka a Havránek, z komunitní školy Dobromysl a základní školy Lopes. Pod širým nebem na Polské nás soubor Pruhované panenky zavedl do lesa, kde se ztratil Kryštůfek. Zatímco táta v klidu sbíral houby, Kryštůfek zažíval dobrodružství. Setkal se s lesními bytostmi z podzemí, ze vzduchu i z vody.

To nás inspirovalo do dalších dnů. Všímali jsme si živlů, hlavně vody. O zalévání záhonů se střídali s deštěm. Malovali kapky deště pomocí bublin. Honili se s básničkou Dešťové kapičky, dostaly nožičky. Rytmizovali s dřívky kap kap na okap. Zpívali jsme varianty Holka modrooká se všemi samohláskami. Na Medarda nepršelo. Modelovali jsme proudy vody.

Sklízeli jsme bylinky. Rozpoznávali je, sbírali, čichali, třídili, svazovali, sušili nebo proplachovali a louhovali na pití. Četli si o nich básničkové hádanky. Několikrát jsme vyráběli bezinkovou šťávu. Čekali na sklizeň jahod ve školce i na Polské. O lesní jahody nebo natrhané třešně jsme se uměli spravedlivě podělit, ale užívali si i sbírání rovnou do pusy. Ochutnávali naše pálivé ředkvičky a chutný špenát. Ze salátku z Polské Maruška připravila přílohu obědu. Obalované bezinky „kosmatice“ chutnaly hlavně na sladko.

Děti se na dva týdny změnily v průvodce. Z 10 témat, na která jsme se během roku zaměřovali, děti vymýšlely ranní úkol, vedly kruh, vymýšlely cíl výpravy. Podělily se o denní úkoly. Téměř nikdo se zodpovědnosti nezalekl, v někom se probudil nečekaný talent, někdo si svou roli užíval, někdo potřeboval překročit svou komfortní zónu. Z celého roku nejvíc dětem utkvěly hry, písničky, příběhy a tradice a někomu i básničky.

Připravovali jsme se na Rozlučkovou slavnost – předškoláci bramborovým razítkem zdobili tašky, došívali zvířátka, sešívali celoroční pracovní listy. Tvořili jsme plakát, malovali zážitky, plánovali, kdo bude nejstarší, sdíleli pocit stýskání. Balili jsme ze šuplíků obrázky, rozdělovali bačkory a ztráty a nálezy. O program slavnosti se postarali rodiče – navlékali se korálky, skákala guma, malovalo na obličej, vyplňovali se robolinky, trénoval se fotbalový slalom. Přejedli jsme se dobrot, zpívali ve velkém kruhu a naposledy společně objali loučící se kamarády.

Zachránili jsme holátko sojky. Objevilo se ráno v trávě pod smrkem, nelétalo a mělo hlad. Kryštofova mamka ho odvezla do záchranné stanice v Ďáblicích.

Navštívily nás dvě průvodkyně z USA a naučily básničku Sticky bubble gum. Během své stipendijní tour po lesních školkách ČR i Evropy sbíraly podklady pro svůj projekt k podpoře šíření přírodní pedagogiky ve své zemi.

Shlédli jsme tři divadelní hry v podání školáků pod režijním vedením Mikiho babičky Zoji. Nakupovali na školním jarmarku.

Vyrazili jsme na celodenní výlet do Libčic nad Vltavou. Výtvarková Kristýna nás seznámila se svými koníky Diablem Desperado alias Kulíškem a Natálkou. Hřebelcovali jsme, krmili mrkvičkou, osedlali a oni nás povozili.

Navštívila nás bývalá spolupracovnice Blanka Dymáčková, nyní ředitelka LMŠ Kulíšek a členka skupiny pro kvalitu ALMŠ. Ocenila náš evaluační nástroj – průvodcovské dny, zkontrolovala dokumenty a organizaci a po doplnění několika drobností bychom měli již podruhé získat na další tři roky Certifikát kvality Asociace lesních mateřských škol.

V červnu jsme pečovali o zázemí, cvičili návyk úklidu nářadí a materiálu na zahradě. Hledali jsme nesmysly a nacházeli jich spoustu: míč v bylinkách, pohozené konývky, pila pod bezinkou. Za péči nás před prázdninami zahrada odměnila svou úrodou.

Oslavili jsme narozeniny Toničky, Matyldy, Fany. Četli jsme Jde sem lesem, Včelka Meduška, Včelí medvídci.

Děti z pátečního miniklubu se zdály spokojené, ve skupině i v přírodě. Dokázali čelit setkání se staršími bojovníky, kterým klacky pomáhají zahnat strach, vypadají s nimi někdy nebezpečně. Tričková válka nebolela a obveselila snad všechny.

A co nechali zaznamenat do kroniky děti? „ Divadlo a to, že jedna paní měla více rolí. Sranda se školáky. Potkali jsme pana včelaře. Mraveniště u ořešáku s vajíčky. Mám ráda Františka. Hraní na pejsky. Šplhání z díry na mamuta. Jak jsme hráli fotbal. Jak jsme potkali suché mrtvé žáby. Červené třešničky a náušničky. Hra na žvýkačku a divadla. Volný den“.

Dle skutečných událostí sepsala Daniela

........................................................

ZÁŘÍ 2023

Slunečné září i Vy osobně jste připravili dětem krásné podmínky pro adaptaci. Děkujeme za souznění s našimi doporučeními.

Většina dětí vplula do kolektivu a rytmu dne bez problémů. Víme, že některé děti ještě pochybují o své potřebě chodit do školky a že při sychravém podzimním počasí můžou začít znovu pochybovat i současní pohodáři. Každým bezpečným překonáním nepohodlí děti zvyšují svou resilienci, stávají se odolnější a to se jim v životě bude jenom hodit.

Příroda nám na začátek školního roku otevřela náruč plnou dozrávajících dobrot. Chodili jsme do údolí trhat jablka, špendlíky alias mirabelky, ochutnávali i kopřivová semínka a šípky. Moštovali jsme a uvařili si kompot.

V kruhu jsme s písničkou poznávali naše jména, také věk, barvu očí, délku vlasů, otisky prstů. Seznamovali jsme se, vnímali různorodosti a podobnosti.

Zpívali jsme si Koulelo se jablíčko, dramatizovali Měla babka a pohádku O veliké řepě. Protahovali se při Foukej, foukej, větříčku nebo Kutálí se ze dvora velikánská brambora.

Vyprávěli jsme si příběh svatého Václava, o čestnosti, odvaze a vlastenectví. Vyráběli jsme si meč. Okukovali koníky ze Zrzavého ranče.

Prozkoumali jsme houštiny, záhony, cesty, bývalý sad a výběh pro ovečky na Polské. Vyráběli jsme mandalu z přírodnin na místě budoucí jurty. Zažili divadelní kulturu v podání Petry Bílkové, Ivety Duškové, děvčátka Momo a nebezpečných lupičů času.

Tereza, mamka Kryštofa, nám vyčistila zahrádku a my jsme z ustřižených větviček udělali zimoviště pro ježky. V údolí jsme vídali stádo oveček. Se zavřenýma očima poslouchali zvuky lesa.

Oslavy narozenin děti v září pojaly sebeprezentačně. Dozvěděli jsme se od Samíka mnoho o veganství, od Mika o sportu a od Rii o jedovatých hadech a želvách.

S Laurou jsme se zdravili Hellou, how are you…procvičovaly barvy, básničku o jablkách a o počítání brambor.

Předškoláci si začali plnit svou složku pracovních listů, vyrobili si sešítky na záznamy temat.

Děti do kroniky jako zážitek dne zmínily mj.: trávová bitva, přišla máma, šli jsme venku, jak jsme házeli s talířem (létacím), řešili jsme záhadu, kdo vylil vodu, zůstala jsem tu a nebylo to tak špatný, zraněné koleno, nejlepší oběd, co jsem kdy jedl (kuskus na Polské), dobrý život ve školce, jedla jsem jablíčkové žížaly, jak jsem držel Sofinku za ruku a jak si půjde vedle mě lehnout, spálení o kopřivu.

Četli jsme Nejlepší prázdniny a klasické pohádky, mj. Jabloňová panna a O mluvícím ptáku živé vodě a třech zlatých jabloních. Ria nám půjčila knihu Pan Sova.

Dle skutečných událostí sepsala Daniela

ŘÍJEN 2023

Začátkem října jsme vnímali naše smysly. Skrz příběh 5 kamarádů se zvláštními schopnostmi jsme si zvědomovali smyslové orgány a zkoušeli vnímat a pojmenovávat vjemy: hladké, hrubé, suché, mokré, tiché, hlasité, sladké, slané, kyselé, voňavé,… Rozeznávali jen po čichu různé přírodniny. Nebo jen hmatem, co nám maloval kamarád prstem na záda. Připravovali si aromatický levandulový olejíček na zimu. Při jídle se zaměřovali na různé chutě. Dramatizovali O veliké řepě a podařilo se nám vytáhnout z našeho záhonku suroviny na oběd, chutnalo všem. Vžívali jsme se do pocitu Jeníčka a Mařenky. Překoná chuť strach? Při volné hře často vařili po vzoru Jak pejsek s kočičkou vařili dort. Pochutnávali jsme si na svačinách, namlsali se narozeninové sladkosti od Marion.

Stromy nám byly inspirací na tříbení zrakového vnímání (ne každý snadno našel oříšek v trávě mezi listím), jemné motoriky (louskání) nebo hrubé motoriky (rozdupnutí, aby nebyl ořech na kaši, lezení na stromy). Stromy nám poskytly své listy na tvoření, dekorace, landart i výtvarku s Valentýnou i Kristýnou. O stromech jsme zpívali v kruhu, na výpravách i s Bárou. V kroužku jsme se ve stromy vymodelovali masáží a rozeznívali s-t-r-ooo-mmm. Ohýbali jsme své kmeny pod tíhou žaludů. Hráli jsme hru Můj strom. Uspávali stromy pohlazením a písní. Zkoušeli jsme i podle jedinečných znaků rozeznávat druhy javorů nebo jehličnanů.

Příběh vzniku naší republiky a její hymna nám připomněly, proč jsou některé děti na prázdninách a proč jsme nakonec i my měli v pátek 27.10. zavřeno.

Laura nám přiblížila Halloween básničkou Jack-ó-lantern, při které trénujeme angličtinu i grimasy. Dušičkový týden věnujeme vzpomínce na předky a povídání o smrti.

I během října jsme se věnovali zahradě: zalévali jsme bambusy, tvořili kruh z nových březových pařízků, rozváželi kompost na záhonky, vytvořili zimoviště pro ježky, začali shrabávat padající listí, z žebříku vyčistili okap.

Denní služba je u dětí vesměs oblíbená. Dává možnost zviditelnit se, postarat se o ostatní, o přípravu svačiny, servírování obědu, o úklid, vyzkoušet si schopnosti organizátora či vůdce skupiny.

Přizpůsobení se střídání rytmů, řízeného, klidového, volnočasového ještě některým kamarádům chvíli potrvá. Naučit se respektovat potřeby skupiny považujeme za smysl socializace ve školce.

Respektu k unavenějším i ke svému tělu se učíme při zaslouženém odpočinku. Po cestě k sobě samému nás doprovází většinou četba. V říjnu jsme četli Skřítka Rozekvítka, Houbového mužíčka, Jakub a babí léto, Pohádku o veliké řepě, Mluvící pták a tři zlaté jabloně, Stiborův les, Slyšíš, jak mluví stromy?, Co napoví stromoví, O Kerýskovi, Můj dědeček třešňový strom a Rii knihu o kočkách.

Předškoláci s Péťou vyšívali a postupně si plnili desky pracovními listy.

Navštívila nás bývalá průvodkyně Kristýna se synkem Vincíkem.

Děti do kroniky zaznamenaly mj.: jak jsme házeli klacek pejskovi a dostali za to bonbóny, jak jsme pořád losovali službu, jak mi M. zakázala jít do pekla, jak jsme byli najedení, jak jsme dělali houbu, jak byly špagety, jak při výpravě svítili sluníčko do očí, ale to nevadilo, jak jsme lezli na strom, jak jsem koukal do školy, výprava ve vodě, jak tekla voda, jak jsem spala na kroužku, jak mi F.dal telefon až do dalších Vánoc, jak si hraju na lektvarníka a mnohé další.

Děkujeme! Mikeho mamka nám darovala nové škrabky a meduňku, Matyldy táta sundal z javoru starou rozbitou ptačí budku, Fanynky táta pověsil nové lano s houpačkou, Kryštofova mamka omladila keře, Dorotky mamka nám sehnala přírodní mycí prostředek do myčky, paní sousedka Hanušová nám darovala jablíčka, ... a každému z Vás za báječné děti a komunitního ducha.

Také za statečnost při setkání s parazitem či infekční nemocí, které byly, jsou a budou součástí života v kolektivu. I když se jim snažíme vyhýbat. Jsou nepříjemní, komplikují život, ale naštěstí nejsou život ohrožující a děti i my se díky nim stáváme odolnější a vnímavější k vlastnímu tělu.

Dle skutečných událostí sepsala Daniela

LISTOPAD 2023

Halí belí zvířátka. Chystejte si doupátka. Slunce už je unavené, černý vítr mraky žene. Bude zima, bude hlad. Do pelíšků jděte spát.

Listopad tradičně začal Dušičkami, vzpomínkami na zemřelé a návštěvou hřbitova. Procházel kruhem ten, komu zemřel dědeček, kdo má ještě obě babičky, apod. Skrze písničku Duše a tělo a tvoření s Kristýnou jsme si představovali posmrtný život.

Připravovali jsme se na příjezd svatého Martina - v kruhu loutkovým příběhem, v kuchyni přípravou těsta a pečením svatomartinských rohlíčků, tvořením lucerniček, zpíváním u ohně. Martina jsme se dočkali. Přijel jeden podvečer na Polskou a zanechal plášť, světlo a rohlíčky. Inspirováni jeho štědrostí jsme se podělili a za soumraku usedli do divadla. Pruhované panenky zahrály a zazpívaly stínové loutkoherecké představení o Martinově životě. Kdo vydržel ve školce do tmy, ten tu kouzelnou atmosféru zažil.

Na Bohumíra, příroda k spánku se ubírá. Pozorovali jsme to všude kolem nás. Na konci měsíce už nezbyl nad hlavami v kruhu téměř žádný lístek (někdo napočítal 45). Kruhem nás provázela písnička Listopad, příběh syslí rodinky, honička sov a ježků, dramatizace Boudo, budko. Zahřívali jsme se hrabáním listí a u ohýnku. Zvykali na jiné zimní tempo se stravováním uvnitř školky, svlékáním a odkládáním svršků na své místo.

Ladili jsme se na Adventní slavnost, připravili plakát, uklidili a ozdobili okolo kapličky. Začaly sněhové radovánky.

Důležité pro děti i dospěláky je, cítit se ve školce dobře a bezpečně. Často jsme si museli připomínat pravidla soužití. Právo říct stop a povinnost to respektovat, nebrat si věci bez dovolení, … potvrzuje se, že čím častější přítomnost ve školce a soulad s domácími návyky, tím je to dětem jasnější. Stejně jako role služby, pomocníků dospěláků, nebo zklidnění u jídla.

Výpravy vedly kolem Zrzavého ranče na Chaberský hřbitov, do Ďáblického háje, s vozíkem pro brambory a za ovečkami na Polskou, k ohništi pod skálu, do lesíka k domečkům. Sbírali jsme odpadky z louky a lesa. Naslouchaly zvukům ztichlého lesa. Pozorovali pobytové stopy (rytí divočáků, stopy v blátě, bobky zajíce).

Děti mj. do kroniky zaznamenaly, jak: jsme si louskali oříšky, byli jsme na hřbitově, hrál jsem si na grizzlyho, koukal jsem do školy, práce na zahrádce, že to tady voní, knedlíky s gulášem, byli jsme na stromě, klouzačka, mám ráda všechny, že jsme kamarádky, jak jsem byla na večírku, divadlo v lese, stavění domu, nechci nic říct, opékání chleba, nosili jsme ledové koule.

Při odpočinku jsme četli z knih: O Kerýskovi, Můj dědeček třešňový strom, Zrzečka pod hvězdami, Dupálek, Co vypráví liška, Sofinka a kouzelná cukrárna.

Děti mají rády externí odborníky. Opět se potkávaly s Péťou (hodinkou pro předškoláky), Laurou (a anglickými říkankami o listech, počítání brambor a rozeznávání barev), Lucií (při krájení zeleniny, přípravou ohniště a konzumací kotlíkových polévek), Bárou (hudební průpravou), Kristýnou (odpoledním tvořením) a s Blankou Dymáčkovou z LMŠ Kulíšek (při její celodenní návštěvě předškoláků).

Dle skutečných událostí sepsala Daniela

PROSINEC 2023

Při Vánocích, dlouhé noci, dlouho můžem spát. Není slyšet vlaštoviček, jen vítr foukat. Zafoukej větříčku z Dunaje, ať ta zima brzy roztaje. Ať zas můžem své ovečky na ovčíně pást.

Zimu i tradice jsme letos přivítali už v listopadu. Na Ondřeje jsme zahřívali vosk, aby nám odlitek ukázal budoucnost. Rozloučili jsme se s listopadem, na chvíli i se sněhem. Počasí si s námi v prosinci hrálo na zimu i jaro. Ale Ježíškovi prý počasí nevadí.

Krásnou společnou sobotní slavností jsme přivítali Advent. Od té chvíle nás koledy a tradice provázely. Každý den nám téma pověděl náš adventní kalendář. Vyrobili jsme si věnec, povídali si příběh o čtyřech svících (symboly naděje, míru, lásky, víry) a každý den u oběda zapalovali svíčky. Navštívili jsme divadlo Gong a strašidelné představení Kubula a Kuba Kubikula. Prošli spirálou se svícny a za zpěvu Moje malé světélko. Našli jsme na zahradě nadílku od Mikuláše. Drtili jsme aromatické koření v hmoždíři a purpurou pak provoněli odpočívárnu. Vyráběli a pouštěli jsme po vodě skořápkové svíčky. Věštili jsme z 12 cibulových slupek počasí na další měsíce. Navštívila nás sv. Lucie, zkontrolovala pořádek v zázemí i na zahradě a pochválila nás. Rozkrojili jsme jablko (byla tam hvězdička) a spravedlivě se dělili, abychom se zase všichni sešli. Házeli jsme pantoflem a potvrdila se předpověď o brzkém loučení. Zadělali jsme těsto na perníčky, uváleli, vykrájeli, upekli a ozdobili. Několik perníčků se pak stalo součástí našeho Betléma, který jsme postupně celý Advent tvořili. Štědří jsme byli i bez peněz. Vytvořili jsme semínkové koule pro ptáčky, protože nemají „obchod ani zimní oběd“. Obdarovali jsme osamělé stařečky písničkou a obrázkem.

Slunovrat jsme si připomněli prociťováním tepla ze slunečních paprsků, pozorováním polohy Slunce, které nám při obědě svítilo až moc nízko do obličeje. Než se k nám vrátí více světla a síly paprsků, pálili jsme rituálně v ohni symboly toho, čeho se obáváme.

Hodně jsme řešili téma pomíjivosti, příroda nás učí nelpění (listí padá a rozkládá se, sníh taje, klacky se lámou, sněhuláci se mnohdy nedožijí večera).

Cílem prosincových výprav byly čimické adresy, kde jsme si mohli otisknout razítko do kalendáře adventního putování. Cestou jsme obdivovali vánoční výzdoby, zahrádky, závěje, louže, bláto, smrad z popelnice. Naše veselí v ulicích se střetlo s touhou po klidu dvou paní. Po oblevě jsme nacházeli naše věci ztracené ve sněhu. Na Polské jsme pozorovali stavbu jurty. Ocenili jsme světélko a zabezpečení kadibudky.

V prosinci ve školce oslavil narozeniny Heřman a Eda Č.

Rozloučili jsme se Frantou.

Užívali jsme si středeční English circle s Laurou, třpytkovou i cukrovou výtvarku s Kristýnou a zpívání s Bárou.

Lucie uvařila škubánky a mákem. My jsme uvařili rizoto se zelím. Ochutnali jsme dýňové špagety z Bistro Inspirace.

Odpočinek jsme začínali meditačními rituály, abychom alespoň na chvíli uklidnili vánoční těšení. Četli jsme mj. Vánoční příběh, Čekání na Vánoce, Od Adventu k adventu, Skřítka Rozekvítka.

Vývojově nemají předškolní děti většinou ještě zralost pro explicitní paměť. Nebudou vyprávět “na vyžádání”, co se dělo ve školce. Při zaznamenávání zážitků dne do kroniky nám jde spíš o zvědomování pocitů, zaměření pozornosti k sobě, poskytnutí prostoru k popisu, vyprávění a chvilkovému „uzemnění“ roztěkaných dětí. V prosinci nechaly děti mj. zaznamenat: jak jsme kopali do sněhuláka, sněžení, lopatování, zdobení věnce, odnášení odpadků, jak jsme byli v divadle, jak jsem seděl v autobuse, jak mi chutnalo, nenašli jsme razítko, 5x přidání oběda, jak jsem se podělila o polívku, jak mám tohle tričko, jak jsme šli někam pryč, návštěva důchodců, zítra už tu nebudeme.

Děkujeme ještě jednou za krásné navození adventní nálady během sobotní slavnosti a stěhovací partě za zánovní pračku, která dobře slouží k praní ručníků, utěrek, hadrů i prostěradel.

Dle skutečných událostí sepsala Daniela

LEDEN 2024

Rozsela noc nazlátlou pšenici, hlídá jí hlídač v stříbrné čepici. Hlídal špatně? Hlídal málo? Jitro zrní sezobalo.

12 je měsíců a každý z nich, jinou čepici nosí … Leden je měsíc plný ledu.

A u nás ve školce také narozenin, zahřívání honičkami, vesmírných toulek a posmrkaných kapesníků.

Ledu jsme si opravdu užili, na chodnících, na Čimickém rybníku, v sudu. Zmrzlé ozdůbky nám vytvořily souhvězdí v pařízkovém kruhu. Klouzali jsme se nejčastěji u břehu rybníka mezi rákosím, ale odvážili se i dál a hráli hokej s klacky. Anebo jen pozorovali život kachen v zimě.

Vyprávěli jsme si příběh o cestě a štědrosti Třech králů. Zpívali jsme o nich, tvořili jejich koruny a putovali a putovali.

Inspirovali jsme se uměním mudrců číst z hvězd a toulali se vesmírem. Malovali noční oblohu, hráli na měsíční honičku, četli Rákosníčka a hvězdy, tvořili hvězdy i souhvězdí z přírodnin, raketu s Kristýnou, kreslili svou planetu. Pozorovali jsme „vesmír“ pod ledem na dně rybníku i ve svých dlaních před očima (resp. uvnitř nás). Proměnili jsme se ve hvězdy, i padají, planety i celou Sluneční soustavu. Protahovali jsme se při pozdravu Slunci. Vypravili jsme se do Hvězdárny Ďáblice, po ledovce do kopce. Cestovali jsme raketou po planetách. Povídali si o vlivu úplňku a Měsíce na náš spánek, příliv moře, práci zahradníka. Malovali mapu i tvořili model Měsíce. Pozorovali jsme putování Slunce po obloze během dne, resp. pohyb naší planety. Poslouchali jsme hudbu jako kosmonauti při cestě vesmírem (Dvořákovu Novosvětskou). Dávali si vesmírné hádanky. Náš jazyk jako kosmonaut čistil raketu (ústní dutinu).

Oslavili jsme narozeniny Natálky, Nikolase, Máti, Čendy a Kryštofa M. Přivítali ve školce Kvida a praktikantku Zorku s Valentýnkou.

Po Vánocích jsme si zopakovali pravidla bezpečí jednotlivců i skupiny. Potěšili se nad knižním dárkem za naše razítkové adventní putování. Uklidili jsme vánoční výzdobu kolem kapličky a stromek si vzali na památku do školky. Občas jsme pohrabávali a pometali listí ve školce, přeházeli kompost, trochu i bobovali. V přírodě prohlíželi pobytové stopy, např. otisky kopítek, rytí i štětiny divočáků nebo stopovali kočku.

English circle with Laura every Wednesday. Kromě známých říkanek se zařadila i narozeninová Happy birthday a o Slunci a Měsíci.

Pro děti bylo významné, mj.: ohýnek s chlebíčkem a jak jsem ho počůral, praskání ledu, nic se mi dneska nelíbilo, jak jsem se kutálel po suchém blátě, jak jsem nemusel jít po obědě domů, chutnala mi polívka, stání na ledu, byl koblížek, jak tátovi přinesu drátek, rozbíjení ledu o schody, klouzání na cestě, jak jsem kradl tužku, jak jsme rozbíjeli bažinu.

Dle skutečných událostí sepsala Daniela

ÚNOR 2024

Matko Země, tvá síla je ve mně. Všechno je z tebe, a za to náš dík.

Naše planeta se stala únorovým ústředním tématem. Zkoušeli jsme malovat podle mapy světa, modelovat světadíly i cestovat letadlem. Představovali si, jak asi vypadá podzemní svět. Z kamenů tvořili Pangeu, zemětřesení a povídali si o pradávné nucené odluce zvířecích rodin mezi světadíly. Všímali jsme si podobností mezi zvířaty a lidmi skrze indiánský horoskop a knihu Naši zvířecí sousedé. Vyprávění zážitků z jarních prázdnin jsme zaměřili na rozmanitost zvířat. Sledovali jsme rozdílnost ve vzhledu mezi sebou nebo v řeči našich průvodkyň. Valentýna vyprávěla ukrajinsky, Laura anglicky a ze Španělska se objevila na návštěvě panenka Valéria. S lidmi odkudkoliv nás může spojovat neviditelné pouto, třeba lásky.

V našem teritoriu jsme sbírali odpadky, aby se Zemi ulevilo a plasty nedoputovaly skrz živočišné potraviny až do našich žaludků. Naslouchali jsme zpěvu ptáků i zvukům stromů. Šplhali na doubky. Zpívali kachnám „ Když jsem já sloužil“.

Opravili jsme ohrazení záhonu a proutkový plůtek. Hrabali listí, aby už mohla tráva růst. Našli jsme naklíčené veverčí zásoby. Připravili první květináč. Donesli jsme ovečkám na Polskou suché pečivo. Objevili kvetoucí sněženky a vylézající listy tulipánů.

V údolí jsme tvořili ulitovou zahrádku u bezinkové louky a malý oltářík Matce Zemi, který mohl být zároveň i domovem skřítků, kteří hlídají „naše“ pažitkové pole pod skálou. Několik uschlých bezinkových keřů nám posloužilo k rozdělání ohýnků i ve vlhkých dnech. O Hromnicích jsme si u ohně vyprávěli o víře v ochranu plamínkem hromničky před bouřemi.

Masopustní období jsme prozpívali a užívali si jídla. Vyrobené škrabošky, vesměs kočičí, nás nutily do mňoukání. Zorka nám usmažila vynikající koblížky, které se nám naštěstí neodkutálely, ani samolibě nezpívaly. Kdo byl tou dobou na prázdninách nebo nemocný, mohl si později užít masopustního divadelního představení plného písní a tradic.

Bára nás v úterním ranním kruhu bude posouvat v umění rytmizace a vnímání tónů. Je skvělé, že se nebojí dávat nám mety, které můžeme další dny trénovat. Hra na tělo je skvělým nástrojem, který máme stále u sebe, rozvíjí koordinaci pohybů, propojuje pravou a levou mozkovou hemisféru.

S Kristýnou se tvořily trojrozměrné projekty na pokračování, les a zoologická zahrada, plné rozmanitosti.

Laura pokračovala ve svých hravých a veselých lekcích angličtiny. ZDE doplnila říkanky a písně. Pusťte si s dětmi UKÁZKU.

V únoru jsme oslavili narozeniny Toníka, Dorotky a Zorky.

O jarních prázdninách si malá parta užívala vzájemnosti. Cestu autobusem, metrem a tramvají do divadla jsme zvládli nad očekávání hladce. Koncem měsíce už byla cítit energie biologického jara v každém z naší party, dny byly plné radosti, přátelství a upřímnosti, i ve formě bitek nebo momentálního naštvání. To se dá mimochodem zadupat do hlíny, protože naše Matka Země ho umí vstřebat.

Lucie vařila buchtičky s krémem, hráškovou polévku a chilli con carne (bez chilli a carne, ale s čokoládou). Několik dětských jedinců má s luštěninami problém, ale většina jsme rádi za čerstvou, zdravou, kvalitní a s péčí vařenou stravu.

Někteří předškoláci si vyzkoušeli týden ve skupině školáků. My ve školce přivítali Rubéna, syna staro/nové školní průvodkyně Máji. Pro budoucí předškoláky přikládám předběžnou informaci o termínu povinných zápisů v Praze 8.

Četli jsme knížky od dětí z domova, Příběh o Dubínkovi, Hlas Země, O Květušce a její zahrádce, Pipi dlouhá punčocha.

Do kroniky od dětí bylo mj. zaznamenáno: bylo pro mě náročné uklízet s hadrem, čistili jsme potrubí (okap), byly buchtičky s krémem, jak byl řízeček, kloktání, hra na to, že jsem byla hadem a kamarádi utíkali.

Dle skutečných událostí sepsala Daniela